Podivní lidé

2024 Autor: James Gerald | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 14:03

Jsme divní lidé ….

V tomto šíleném životě se snažíme toho tolik udělat a v důsledku každodenního závodu o vlastní iluze zapomínáme udělat něco nejdůležitějšího, na co prostě nezbývá čas … </p >

Říkáme si, že se musíme poučit z chyb druhých, a zároveň se snažíme dělat co nejvíce ze svých vlastních, abychom nečekali, až někdo udělá chyby podobné těm našim …

Budoucnost se nám často zdá jasná a jasná - téměř stejná jako v milovaném starém filmu se šťastným koncem, na který jsme připraveni se dívat znovu a znovu, a snažíme se všemi dostupnými prostředky dívat se dopředu na několik let, přičemž jsme zapomněli, že jsme v minulosti zanechali něco velmi důležitého, co bychom měli vzít s sebou …

Neustále nemáme dostatek času na realizaci našich ambiciózních plánů - jednoduše proto, že většinu času trávíme snahou představit si, co opravdu chceme. A když se pokoušíme uchopit očima to nejdůležitější a nejdůležitější, někdy si nevšimneme, že život není lákavou vyhlídkou na dalekou budoucnost, ale velmi malými věcmi, které někdy obcházíme, protože považujeme za nepřípustný luxus věnovat pozornost jim …

Jsme divní lidé …

Naivně věříme, že každý z nás se narodil, aby byl šťastný, a má plné právo najednou přijít, velké a věčné, nezasloužené štěstí, které by nás mělo provázet od prvního výkřiku do posledního dechu. Říkáme si, proč se to vlastně neděje, a začneme si stěžovat na zlý osud, když si najednou uvědomíme, jak moc jsme se ve svých očekáváních mýlili. Přes všechny ty horečné pokusy chytit štěstí si jí nakonec prostě nevšimneme, když konečně zaklepe na naše dveře a odejde, protože ji nikdo neotevřel …

Bojujeme proti lži a zároveň ji neustále používáme k zakrývání svých přestupků, nazýváme ji"

Jsme divní lidé …

Z důvodů, kterým nerozumíme, nemůžeme tak často říkat blízkým lidem o tom, co k nim cítíme, a jednoho dne si najednou uvědomíme, že na vyslovení těchto slov už bylo pozdě, protože už nemají žádný význam …..

Dáváme přednost tomu, abychom žili mnoho let ve sladkém zajetí iluzí a dětských fantazií - jen abychom neprožívali bolest, když stojíme tváří v tvář krutým zákonům světa kolem nás, aniž bychom si uvědomili, že dříve nebo později budeme muset čelit realitě a selhat v nerovném souboji …

Hovoříme o politickém přesvědčení jiných lidí, o zákonu univerzální gravitace, o možnosti života na vzdálených planetách a zároveň kdesi hluboko v srdci věříme v dětské pohádky a někdy tajně čteme ty nejmilovanější, s úsměvem převrátil mírně zažloutlý čas stránky babiččiných knih načtených z dalekých polic skříněk….

Hlasitě kážeme společné pravdy a domníváme se, že stačí, když o velkých svátcích dvakrát za rok půjdeme do kostela a zapálíme pár svíček, abychom získali rozhřešení za naše hříchy a druhý den začali páchat nové….

Jsme rozhořčeni bezcitností sousedky, která vyhodila bezvládné štěně na ulici jen proto, že se u jejího syna najednou vyvinula alergie na psy, a ona prostě nemá čas hledat vhodné nové majitele pro nešťastné stvoření a po několik hodin se děsivě stáčíme z napůl roztrhaného hladového křížence s nemocnými žlutými očima, který vztekle vrčí na všechny kolemjdoucí, protože její paměť ještě úplně nevymizela ze vzpomínek, že kdysi měla v rohu malé misky a koberečku světlá místnost, a protože stále nechápe, kam to všechno zmizelo a hlavně - proč?….

Jsme zvláštní lidé …

Děsí nás slova jako „bílá smrt“a „drogová závislost“, která neustále blikají na stránkách čerstvých novin a okamžitě vyvolávají touhu na to prostě nemyslet, dokud se nás všechny tyto problémy osobně nedotknou. A i když neznáme jediné písmeno latinské abecedy, můžeme s jistotou vyzvednout ruský ekvivalent čtyř na první pohled neznámých písmen - AIDS.

V televizi vidíme bledé, pokroucené tváře a šílené tmavé oči těch, kterým říkáme „ztracení lidé“, a odsuzujeme je za to, že se vydali zakázanou cestou, ale zároveň tolik z nás tak snadno podlehne pokušení následovat jim., sebevědomě prohlašující - „Vždyť se mi to přece nestane!“. Po pár týdnech začnou sami sebe přesvědčovat, že stačí jen chtít - a vy se můžete snadno vrátit ke svému starému životu, a po několika měsících jim konečně došlo, že cesta zpět byla těsně uzavřena, jakmile přešli povolený práh …

Jsme divní lidé … …

Ráno živě udržujeme rozhovor se svými zaměstnanci o tom, že chemická továrna v sousedním městě má hrozný vliv na ekologii této oblasti a že by nebránila úřadům v přijetí vhodných opatření, a ten samý večer neváháme hodit obal z právě snědených čokoládových bonbónů …..

Když několik let sníme o koupi auta a nakonec tvrdou prací, nashromáždíme většinu požadované částky a zbytek si půjčíme od blízkých přátel, dostaneme šanci jej projet po městě, protože stojí poblíž vchodu „Jsme tam, začínáme litovat unáhleného nákupu, protože se najednou ukázalo, že soused před pár dny vyměnil své staré auto za nejnovější model Volkswagen….

A jen jednou, když podlehneme nevysvětlitelně narůstající nostalgii a začneme listovat stránkami rodinných fotoalb, najednou si uvědomíme, kolik skutečně šťastných minut je na těchto stránkách navždy zachováno a zachovává naše mládí. A když jsme obrátili to poslední, s lehkým povzdechem vrátíme album na původní místo v zásuvce psacího stolu, abychom na něj na několik týdnů zapomněli….

Jsme divní lidé … …

Albina