Dcery vs. matky: kdo komu dluží? Skutečné příběhy

2024 Autor: James Gerald | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 14:03

Jedna moje známá (říkejme jí Emma), kreativní a impulzivní povahy, nemluvila s vlastní matkou téměř tři roky. Důvodem je skandál, který kdysi Larisa Lvovna pevně obhájila svou vlastní pozici ohledně budoucí profese své dcery a přinutila Emmu vstoupit na Ekonomickou fakultu Moskevské státní univerzity, a ne na GITIS, jak plánovala. Zdálo by se, že jde o pouhou maličkost, ale dcera na to stále nemohla zapomenout a zášť v průběhu let jen rostla.

Problém otců a dětí je stejně starý jako svět. Je zajímavé, že stejné konfliktní situace se odehrávají ve zcela odlišných rodinách, jejich zápletky jsou bolestně známé a výsledek je obvykle stejný - nedorozumění, slzy, vzájemné odcizení, bolest a někdy naprostý nedostatek touhy komunikovat v budoucnosti. Kdo má tedy pravdu a kdo se mýlí? Kdo komu co dluží? Měl bych? Zkusme na to přijít.

„Nemorální“vdovec

Každý mohl závidět vztahy v rodině Olesyů - byli tak uctiví a něžní. Všechno se změnilo, když její matka zemřela při autonehodě. Dcera si nejprve dělala největší starosti z toho, jak se otec vyrovná se ztrátou a samotou. Naštěstí postupem času začal navazovat vztahy s opačným pohlavím. Proti tomu se ale Olesya najednou ostře postavil. Hodila po svém otci záchvaty vzteku, vyčítala mu, že nectil památku jeho matky, ve skutečnosti ho obvinil z cizoložství. Sklíčený vdovec se několikrát pokusil sdělit své dceři, že se mýlila, ale brzy se tohoto podniku vzdal a zatrpklý „moralista“ho dodnes navštěvuje, aby vedl vzdělávací rozhovory.

Kdo je vinen? Je nesmírně obtížné přežít smrt milovaného člověka. Zvláště pokud je to jeden z rodičů a vztah mezi nimi byl tak blízký, že ti dva byli vnímáni jako jeden. Je však důležité pochopit, že smrt manžela neznamená izolaci, skládání slibů a myšlení, že život skončil. Ti kolem nich, a ještě více jejich vlastní děti, nemají právo to vyžadovat. Je lidštější a moudřejší podporovat partnera, který zůstane sám, a dělat vše pro to, aby se mohl v co nejkratším čase vrátit k plnohodnotnému životu a navázat vztahy s opačným pohlavím.

Přečtěte si také

Psychologie | 07.07.2014 Otcové a synové: pod jednou střechou se staršími příbuznými

Máma je vrchní velitel

Vraťme se k příběhu Emmy. Přesto vstoupila do GITIS, předtím absolvovala Ekonomickou fakultu Moskevské státní univerzity s vyznamenáním, jak Larisa Lvovna toužila. Minulý měsíc jsem pil z kozlíku a lámal si ruce od zoufalství, nakonec jsem rezignoval na výběr své dcery. Maminka, přestože přišla o pozici, zřejmě stále doufá, že získá zpět, a nadále se bez váhání rozhodovala nejen pro Emmu, ale i pro jejího manžela. Takže například na její návrh se pár vydal na letní dovolenou do Turecka, a ne do Itálie, jak bylo původně plánováno, koupili si byt 18 km od Moskevského okruhu, a ne v Moskvě, jak chtěl Emmin manžel. Podle Larisy Lvovny musíte mít dovolenou s rozpočtem a blízkost centra byste měli vyměnit za větší stopáž. Jinak kde budou vnoučata dovádět? Matka Emmy se ostatně už pro všechny rozhodla, že budou minimálně dva a objeví se velmi brzy.

Kdo za to může? Sotva můžete polemizovat s tím, že rodiče mají mnohem více životních zkušeností. Se záviděníhodnou stálostí narážíme na postavy jako Larisa Lvovna, které jsou pevně přesvědčeny o své vlastní spravedlnosti a svůj názor považují za jediný správný. Pouze oni s jistotou vědí, na kterou univerzitu vstoupit, jak správně koupat dítě a koho si vzít. Je smutné, že rodiče ne vždy chápou, že jejich zasahování do života dětí je přípustné a přirozené pouze v rozumné míře. Čím dříve to obě strany pochopí, tím dříve se mezi nimi vytvoří rovnocenné a respektující vztahy.

„Nejsem vinen!“

Znali jste někdy lidi, kteří měli úžasnou schopnost najít důvody k obviňování všech a všeho kolem v jejich vlastním nekomplikovaném životě? Seznamte se s Irinou - jasným zástupcem tohoto typu. Získala to zejména její matka - žena sovětské éry, poctivá a v mnoha ohledech příliš korektní. Lze se jen divit, jak se Irině podařilo navázat pochybné známosti se záviděníhodnou stálostí, vzít si špatné muže, obrátit celý tým proti sobě v co nejkratším čase na každém novém pracovišti a bezpečně skončit. Překvapivě byla pevně přesvědčena, že se dvakrát provdala za absolutní tyrany jen proto, že její matka byla vdaná za jejího otce, byla jím zcela nemilovaná, a tak nevědomky tlačila Irinu do podobného vztahu. Svou matku vinila také z neschopnosti navázat kontakt s kolegy. Koneckonců kvůli finančním potížím v rodině ve škole byla outsiderem a často se stala předmětem posměchu svých spolužáků. Matčiny slzy v žádném případě nevadí její dceři, která rok co rok vytrvale pokračuje ve svých obviněních ve stejném duchu.

Kdo za to může? Život rodičů bohužel není vždy tím standardem, který je třeba dodržovat. Mají však děti morální právo obviňovat rodiče za své vlastní potíže? Samozřejmě že ne. Většina rodičů se ve svém jednání řídí pouze dobrými úmysly. Jsou přísní a konzervativní, aby nás ochránili před neopravitelnými chybami a špatným vlivem a obětovali své vlastní pocity a hrdost, aby zachránili rodinu a nezranili děti rozvodem. Jen málo z nich si myslí, že toto chování má i stinné stránky. Člověk je však sám kovářem svého vlastního štěstí, možná, než začne házet obvinění na své rodiče, stojí za to se na něj podívat blíže?

Štědrý tati

Marina měla štěstí, že se narodila v poměrně bohaté rodině - dívce se nikdy nic neodepřelo. Když nadešel čas na sňatek, její volba padla na jejího pracovního kolegu Olega. Rodiče Mariny ho měli také rádi, protože spojil vlastnosti, které jeho předchůdcům tolik chyběly: vysoký a vznešený, mladý a nadějný, milující chocholatý mexický pes a vyznávající křesťanství. Jako bohatí lidé považovali rodiče Mariny za svou povinnost pomáhat novomanželům ve všem: koupili jim byt a auto, zaplatili svatební oslavu a poté je poslali na výlet. Když Oleg a Marina začali mít finanční potíže, nebyli vůbec proti materiální podpoře rodičů. Lze si představit překvapení manželů, když jim po roce štědrého sponzorství řekli, že Oleg bude muset stále chodit do práce a sám se postarat o rodinu. Marina se pohádala se svými rodiči na kováře, považovala je za chamtivé a necitlivé. Rodiče provedli několik pokusů o usmíření, ale zatím tam věci stále jsou.

Kdo je vinen? Při pokusech chránit děti před řešením problémů, které přirozeně vznikají na jejich životní cestě, která se podle názoru rodičů může ukázat jako neúnosná pro ty, kteří ještě nemají patřičnou životní zkušenost, rodičovská péče někdy překračuje všechny hranice. Není divu, že se říká - „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“. V příběhu Mariny její manžel ve skutečnosti odmítl plnit své závazky postarat se o manželku a dítě a její rodiče, aniž by si to uvědomovali, situaci jen zhoršili a finančně pomohli rodině, jejíž živitel rodiny neváhal zbavit se jakékoli odpovědnosti.

Přečtěte si také

Psychologie | 24. 3. 2017 Lajky a žárlivost: příběhy ze života

Z nebe - na Zemi

Světlana opustila dům svého otce brzy, následovala svého manžela do cizí země, kde tvrdohlavě nashromáždil rodinný kapitál a pracoval bez volna a prázdnin. Ponechána sama na sebe byla úplně utápěná v péči o domov a děti. Skutečným východiskem pro Svetlanu byly výlety domů, kde se její rodiče šťastně starali o jejich vnoučata. Světlana, která se k nim znovu shromáždila, si ani nedokázala představit, jaké překvapení ji čeká. Máma od dveří řekla, že za pár dní odjížděly s tátou do dacha, jehož šťastnými majiteli se nedávno stali. Mezi rodiči a dcerou vypukl skutečný skandál, protože sny Světlany o tom, jak bude chodit s přáteli do restaurací a utahovat si postavu v tělocvičně, nebyly souzeny. Dcera si zejména všimla, jak bezcenní prarodiče byli. V hněvu úplně zapomněla, že dva roky k nim neustále přicházela a jen ztracená postava připomínala, že má děti - byla jimi tak nezatížena. Přesto se už při této návštěvě musela Světlana smířit s tím, že její rodiče mají také své vlastní zájmy a potřeby.

Kdo za to může? Milovat vlastní děti neznamená obětovat jim svůj život. Vždy je třeba mít na paměti, že může nastat chvíle, kdy si rodiče konečně myslí, že dítě vyrostlo, a právem si dovolí užívat si života. Stálo za to, aby se Světlana urazila na svých blízkých jen proto, že opět nepovažovali její zájmy za nejdůležitější? Samozřejmě že ne. Měli by prarodiče nepochybně pečovat o vnoučata a vnímat to jako jejich přímou odpovědnost? A znovu ne. Nezáleží na tom, jak těžké to je, unavené maminky a tatínkové se mohou spolehnout pouze na dobrovolnou pomoc rodičů, ale nevyžadují ji.

Kdo jsou soudci?

Konfliktům s blízkými příbuznými je samozřejmě třeba se všemožně vyhýbat. Pokud se stane, že se váš vztah s rodiči stále zhoršuje, dobře si rozmyslete, čí je to chyba. Na některé otázky si musíte poctivě odpovědět a nikdo nezaručí, že vás odpovědi uspokojí. Jsou všechna tvrzení vznesená vůči rodičům skutečně oprávněná? Zašli jste ve svých obviněních příliš daleko? Jste zase tou „vysněnou dcerou“, kterou můžete jen obdivovat? Bohužel, občas nejsme příliš chytří a temperamentní, přehnaně hrdí a ostře jazykovaní a v tvrdohlavosti můžeme dát o sto bodů náskok nejstaršímu beranovi. Přesto jsme za svá rozhodnutí, slova a činy zodpovědní pouze my a stojí za to vyváženější přístup k otázce vztahů s blízkými, uvědomování si toho, co říkáme a děláme. Ať se nám to líbí nebo ne, v 90% případů si děti osvojují nejlepší i nejhorší vlastnosti svých rodičů. Proto příště, když budete papeže obviňovat, že je horký, máváte rukama a pěním v ústech, nemusíte se ze všech sil přesvědčovat, že jste klidní, jako tibetský mnich při ranní modlitbě. </P >

RODIČE A DĚTI POTŘEBUJÍ:

• Respektujte navzájem svůj osobní čas, zájmy a názory.
• Pochopte, že kromě vás je v životě dětí / rodičů spousta věcí a lidí, stejně důležitých jako vy, které vyžadují pozornost a čas.
• Je nenápadné uvědomovat si, co se v životě toho druhého děje.
• Bez ohledu na to, jak silný konflikt byl, uvědomit si, že rodiče / děti jsou jedním z vašich nejbližších lidí, a zášť po mnoho let je nejhorší cesta ven.
• Podporujte se navzájem v těžkých životních situacích (a ne tak), pokud je to možné a v rámci zdravého rozumu.

Rodiče / děti jsou jedni z nejbližších lidí k vám a zášť po mnoho let je nejhorší cesta ven.

RODIČE A DĚTI NESMÍ:

• Vyčítat si navzájem jejich vlastní selhání, nekomplikovaný osobní život a kariéra.
• Věřit, že vůči sobě máte nějaké zvláštní povinnosti (láska a respekt se nepočítají).
• Kritizujte nebo zpochybňujte výběr dětí / rodičů a jejich zájmy (to platí i pro výběr partnera).
• Zapomeňte na důležitou roli, kterou v životě toho druhého hrajete.
• Je chybou věřit, že všechno kolem by mělo být děláno tak, aby se vaše přání naplnila.
• Urážejte se navzájem a za žádných okolností nevyvíjejte tlak na zakázané „body bolesti“(horký temperament a rychlá nálada pro to nejsou omluvou).